Bylo nebylo... no, radši nebylo... anebo tak bylo. Za dávných časů, kdy ještě lidé věřili na pohádky, žil jeden chlapec. Jmenoval se Jirka. Žil v malé vísce poblíž skal, kde se vyprávěly nejrůznější příběhy. A protože jim tehdá ještě lidé věřili, věřil jim i malý Jirka.
Tyhle příběhy byly často vyprávěny na louce v noci pod širým nebem, kde zněly opravdu tajemně.
Jednou, na Štědrý den seděli v noci na louce, jen on a jeho otec. Ten mu zrovna vyprávěl příběh o hvězdách, když náhle z oblohy jedna spadla. "Jé, tati, koukej, padá hvězda!" vykřikl. "No vidíš, koukej, kam asi dopadne," opáčil jeho otec. Mlčky pozorovali padající hvězdu. "Koukej, tati, spadla do sadů!" zvolal po chvíli Jirka. Jeho otec přikývl. "Tati, pojďme ji najít!" navrhl Jirka. "Jak to myslíš?" podivil se Jirkův otec. "No, v pohádkách se povídá spousta věcí o hvězdách. Chtěl bych nějakou vidět zblízka." A protože tehdy se ještě věřilo na pohádky a i Jirkův otec na ně věřil, rozhodl, že tam půjdou. Chodili po sadě asi půl hodiny, když si Jirka smutně povzdechl a jeho otec stejně tak. Náhle Jirka zahlédl něco ležící na zemi. Přišel k tomu a zjistil, že je to svačina, kterou tam někdo zapomněl. Prohledal ji. Ani tam hvězda nebyla. Ale Jirku něco napadlo. "Tati, můžu si půjčit tvou kudlu?" zažadonil. "No dobře, ale buď opatrný." Jirka vzal opatrně kudlu do ruky a šikovně rozřízl jablko. "Tati, koukej, je tu! Hvězdička!" A skutečně v jablku byla ukrytá hvězda.
Jirkově rodině se od toho dne žilo překvapivě velmi dobře. Narodil se mu malý bratříček Karel, měli nadbytek úrody na polích, které mohli prodat, a tak měli spoustu peněz. I jejich dobytku se dobře dařilo. A od těch dob se říká, že když najdete v jablku hvězdičku, budete mít štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat