Království, které to mělo daleko

A máme tu druhého prosince! A s ním i další adventní článek. Dnes je to můj příběh/pohádka/slohovka.

Za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy bylo jedno království a to mělo všude stašně daleko. V tom království žily tři princezny, které už pomalu měly čas na vdávání, jenže každý princ nějaké dobývání princezny vzdal, jakmile překonal prvních sedm hor.

Tato vzálenostje sice chránila před různými nebezpečími, jako jsou čerti, čarodějnice a draci se třemi, sedmi nebo třeba devětadevadesáti hlavami. Pan král by ovšem tato nebezpečí shledal žádoucími, protože byjistě přilákala desítky princů.

Jednoho rána se král rozhodl, že vezme věci do vlastních rukou. Podplatil čerta, čarodějnici z Bradavic a sedmihlavého draka, aby si princezny u sebe nechali a pak se nechali přemoct nějakým tím zachráncem.

Princezny sice chvíli protestovaly, ale při představě krásného prince a bílého koně jako bonus, se podvolily.

Trvalo deset týdnů, než se tahle zpráva donesla do nějakého většího království, ale pak už to byl fofr a princové se jen hrnuli. Někeří to otočili už za prvními pěti horami, jiní vydrželi až k šesté řece a ti nejméně líní to vzdali u třetího lesa.

Byl tu ale jeden princ (myslím, že se jmenoval Pavel, ale jistá si tím nejsem)a ten měl hrozný problém si nějakou princeznu najít. Statečně překonal devatero hor, devatero řek i devatero lesů. Drak, čarodějnice a čert dramaticky předstírali smrt, a tak princ Pavel zachránil ne jednu, ne dvě, ale hned tři princezny. Jenže nebyl citově připraven a navíc v těchto krajích nebylo mnohoženství uznáváno. A tak si Pavel sbalil svých pět švestek a vydal se zpět do svého království. Bohužel cestou zemřel na obezitu. Konec.