Dobře, přiznám, že dneska trochu hodně nestíhám, ale to nevadí, s tím si poradím. Dnes je to jen krátká povídka, protože fakt nestíhám.
Dva přátelé seděli v trávě, sledovali měsíc, jak se třpytí na obloze a přemýšleli o svých snech. Dívka promluvila k chlapci.
"Pořád chceš být hercem?"
"Ovšem, celý život se na to chystám."
"To je hezké, že se nevzdáváš."
"A co ty, chceš být pořád spisovatelkou?"
Dívka si povzdechla a kývla. Takový rozhovor vedli často a jeden druhého obdivovali za to, že se nevzdává.
"Myslíš, že budeš tak dobrá, že se tím uživíš?"
Tahle otázka ji zarazila. Lidé se jí na to ptali často, ale on nikdy.
"Věřím, že ano. Ale kdo ví, co bude v budoucnosti. Budoucnost je ve hvězdách."
Chlapec se podíval na oblohu posetou hvězdami, jako by onu budoucnost hledal. Dívka se usmála.
"My jsme hvězdy, kamaráde. Budoucí hvězdy. Budoucnost je v nás."
Žádné komentáře:
Okomentovat