O svatém Matouši Vlaštovka nás opouští (příběh k pranostice)

Vlaštovce Vlastě zazvonil budík. Vypnula ho a vztekle s ním hodila o zem. Pak vylezla z postele a koukla se na kalendář. "Dvacátého prvního září! Dneska je Matouše." Vylétla z hnízda s píšťalkou v zobáku. Posadila se na drát a zapískala. Rázem byly všechny vlaštovky vzhůru a slétaly se na drát. "Rozcvičkaaa !!!" zvolala vlaštovka Vlasta. Vlasta předcvičovala cviky na rozhýbání křídel. Pak přišel čas si dojít na záchod, pořádně se najíst atd. Vlasta pak udělala docházku. Na poslední chvíli vlaštovka Vendelína upozornila: "Chybí nám strejda Matouš !!!" Vlasta na to řekla: "To je právě dobře! Rychle pryč, než se vzbudí a začne do nás hustit, jak to bylo za jeho mladých let, když se letělo do teplých krajin a jaké byly teplé kraje za starých časů a jak je to dnes jiné a bla bla bla. Tak ať nás nedožene! Letíme!!!!" A letěly. Přes hory a doly, pole a louky, řeky a rybníky a přes moře. Když se v dálce začala rýsovat Afrika, hejno se začalo radovat a vesele hvízdat. Po přistání je čekalo veliké překvapení. Strýček Matouš na ně čekal u přistávací plochy. "Strejdo Matouši?! Jak ses sem dosta ??" divila se Vlasta. "Letěl jsem s hejnem, co letělo o hodinu dřív, abych vás nemusel dohánět. Afrika je ale tolik jiná než kdysi…" Vlasta předstírala, že omdlela. "Příště letíme ve tři ráno!!!" prohlásila.

Strejdovy nové pneumatiky

Tohle je jeden z posledních článků před ŠvP (z té si ovšem taky nějaké články přivezu).

Jeli jsme s mamkou na bryčce,

na návštěvu k babičce.

Cestou jsem se učila, až mi hlava kouřila.

Že jsem vzorná žákyně,

sáhla jsem po češtině.

A najednou brácha volá:

"Náš strejda má nová kola!!!"

Kouknu zpoza matiky, ano - nové pneumatiky.

Náhle brzda povolila, pneumatiky roztočila.

A já mezi pneumatiku narvala svoji matiku.

A tak na školu v přírodě odjela jsem v pohodě.

Beránek

Tohle je básnička, kterou jsem vymyslela už o Velikonocích, ale je to kravina takže jsem to sem nechtěla dávat. Ale dala jsem.

PS: Doufám že jste pochopili, že jde o velikonočního beránka, o kterém pojednávám v básničce :)

Beránek, ač třetí byl, kterého jsem pekla,

nechtěl z formy vylézti a tak jsem s tím sekla.

Místo toho jsem spíš šla, úkol z ČJ napsat,

naše úča fakt ví jak, v neděli mě naštvat.

Pak jsme šli za babičkou, s beránkem bez hlavy,

snědli jsme ho u kafe, prý se takhle slaví.

Na strejdu a sestřenky nezbyl ani drobek,

poslední kus snědl nám brácha, ten náš bobek.

XD