Vlaštovce Vlastě zazvonil budík. Vypnula ho a vztekle s ním hodila o zem. Pak vylezla z postele a koukla se na kalendář. "Dvacátého prvního září! Dneska je Matouše." Vylétla z hnízda s píšťalkou v zobáku. Posadila se na drát a zapískala. Rázem byly všechny vlaštovky vzhůru a slétaly se na drát. "Rozcvičkaaa !!!" zvolala vlaštovka Vlasta. Vlasta předcvičovala cviky na rozhýbání křídel. Pak přišel čas si dojít na záchod, pořádně se najíst atd. Vlasta pak udělala docházku. Na poslední chvíli vlaštovka Vendelína upozornila: "Chybí nám strejda Matouš !!!" Vlasta na to řekla: "To je právě dobře! Rychle pryč, než se vzbudí a začne do nás hustit, jak to bylo za jeho mladých let, když se letělo do teplých krajin a jaké byly teplé kraje za starých časů a jak je to dnes jiné a bla bla bla. Tak ať nás nedožene! Letíme!!!!" A letěly. Přes hory a doly, pole a louky, řeky a rybníky a přes moře. Když se v dálce začala rýsovat Afrika, hejno se začalo radovat a vesele hvízdat. Po přistání je čekalo veliké překvapení. Strýček Matouš na ně čekal u přistávací plochy. "Strejdo Matouši?! Jak ses sem dosta ??" divila se Vlasta. "Letěl jsem s hejnem, co letělo o hodinu dřív, abych vás nemusel dohánět. Afrika je ale tolik jiná než kdysi…" Vlasta předstírala, že omdlela. "Příště letíme ve tři ráno!!!" prohlásila.
Žádné komentáře:
Okomentovat