"Popelavá hvězdo?"
Mlžná stopa se musela skrčit, aby prolezla mezi kameny do velitelčina pelíšku. "Pojď dál, Mlžná stopo," ozval se klidný hlas huňaté šedé kočky. "Copak potřebuješ?" Tmavá kočka nervózně přešlápla. Ačkoliv věděla, že by neměla, slova svého partnera si vzala k srdci. Skutečně byla tak nahraditelná?
"Popelavá hvězdo, kdo by nastoupil na mé místo, kdyby se mi něco stalo?" zeptala se opatrně. Popelová kočka pozorně vzhlédla a vstala ze svého listím vystlaného pelíšku. "Proč by se ti mělo něco dít?" podivila se. Mlžná stopa znovu přešlápla a polkla. "Tak jsem přemýšlela a... přišlo mi zvláštní, že když Ohnivý skok zemřel, s výběrem nového zástupce jsi vůbec neváhala. A tak přemýšlím, jestli máš někoho v záloze i tentokrát..." Popelavá zavrtěla hlavou. "Na smrt Ohnivého skoka jsem byla připravená už dlouhé dny před tím, než na to došlo. Ohnivý byl nemocný a nedařilo se mu vůbec dobře. Je to smutné, ale musela jsem se připravit na nejhorší. Ale teď jsme konečně z nejhoršího venku. A rozhodně tě neplánuji někdy v blízké době kýmkoliv nahradit. Očekávám, že jednou na bukovou větev usedne Mlžná hvězda."
Mlžné stopě spadl kámen ze srdce. Slova Veverčího kroku se jí dotkla a ráda slyšela, že ne všichni si myslí to samé. Přesto ji slova jejího partnera tížila na srdci. A Popelavá hvězda uměla poznat, když členy klanu něco trápilo...
"Mlžná stopo, co se děje?"
"... Veverčí krok chce další koťata."
"Tak brzy?"
"Chce jedno pojmenovat Veverkokotě. Po sobě. Jako Tygří zub. Řekl mi, že pokud je nebudu mít já, bude je mít jiná kočka z našeho klanu."
Popelavá hvězda se posadila na chladnou kamennou zem u vstupu do svého pelíšku a podívala se své zástupkyni zpříma do očí. "Chceš další mláďata?" Tmavě šedá kočka jednoznačně zavrtěla hlavou. "Chci se vrátit ke svým povinnostem zástupce. Ve školce jsem si užila už dost dlouho."
"Pak je jasno. Veverčí krok tě možná chce nahradit, Mlžná stopo, ale já ne. A pokud další koťata nechceš, nenech se jím do ničeho nutit. Tvé pohodlí je důležitější, než jeho pýcha."
Mlžná stopa tiše zavrněla a Popelavá hvězda jí vlídně olízla hlavu. "Kamínka, Hliněnka a Prašík budou pýchou našeho klanu," zašeptala velitelka. "A pokud to Veverčí krok nevidí, možná by bylo lepší ho nechat jít..." Mlžná stopa naposledy zavrněla a vrhla se k hromadě úlovků. Už jí kručelo v žaludku.
"Mamí, koukej, co jsem chytil!" Šedá kočka se usmála. U hromady polapené kořisti seděl hnědošedý kocourek a v tlamičce držel velkého ptáka. "To je moc dobrý úlovek, Prašíku," mňoukla hrdě. "Daří se ti s Nočním chodcem dobře?" Kocourek rychle přikývl. "Chci jednou být jako on. Řekl mi, že když zítra zase něco chytím, začne mě další den učit bojovat!"
Mlžná stopa popadla do tlamičky myš a sledovala svého syna, jak utíká za Kamínkou a Liškoočkou, které se právě vrátily do tábora. Odnesla si svou večeři do pelíšku a spokojeně ji spořádala. Sotva dojedla, když se u vstupu do doupěte válečníků objevil Veverčí krok. "Tak co, Mlžná stopo?" mňoukl odměřeně. "Už ses rozhodla?"
Šedá kočka přikývla. "Ano, rozhodla." Zúženýma očima se podívala Veverčímu kroku přímo do tváře. "Nenechám tě takhle rozhodovat o mém životě. Jestli se ke mně hodláš takhle chovat, nechci být tvou partnerkou ani bez koťat." Veverčí krok pár vteřin překvapeně zíral a pak nasupeně zasyčel. "Nepotřebuju tě! Budu s někým, kdo mi dá dědice, jaké potřebuji!"
Zrzavý kocour zlostně oddupal ven z doupěte s vytaženými drápky.
Žádné komentáře:
Okomentovat