Cestou na hodinu dějin kouzel nikdo z dětí ani nehlesl. Kami (kterou už pustili z ošetřovny, protože si byla jistá, že to zvládne) přemítala nad tím, co se stalo. Lord Voldemort se vrátil a tentokrát to bude ona, kdo s ním zřemě bude muset bojovat. Ostatní už dávali dohromady plán, jak Voldemorta zničí, když je to jen jeho duše. A byla tu ještě jedna nepříjemnost, která je tento den čekala. Dnes jim začínaly hodiny dějin kouzel a učila je profesorka Darková. Profesorka, kterou snad nikdo neměl rád. Zastihnout ji, jak se směje bylo asi stejně časté, jako slyšet jednorožce zpívat. Ovšem tady je nutné podotknout, že jednorožci čas od času zpívají. Zpívají své vlastní, jednorožčí písně. A stejně tak se i profesorka Darková čas od času zasmála. Ale zastihnout ji při tom bylo vážně těžké. Kvůli tomu ji mnoho žáků nemělo rádo. Kami navíc tato profesorka připomínala jednoho Bradavického profesora - profesora Snapea. Ani on se příliš nesmál, měl dokonce stejné vlasy, jako paní Darková, jen oči měla, narozdíl od Snapea ledově světlé (snape měl černé oči). Když došli na hodinu (byol to ještě pár minut před zvoněním) profesorka už tam byla. Byla to jejich první hodina s ní. Když vešli do tříd, učitelka překvapeně zvedla zrak. "To už jste tu?" řekla. "Očividně," odpověděl solar nezabarveným hlasem. "No já jen, že žáci většinou přicházejí až se zvoněním, nebo těsně po zvonění. Zvlášť pak prvňáci, kteří tu ještě tak trochu bloudí," řekla učitelka. "My už se tu docela orientujeme!" prohlásila pyšně Eveline, ačkoliv to nebyla tak docela pravda. To, že našli hned napoprvé správnou cestu bylo zapříčiněno tím, že učebna dějin byla jen kousek od ošetřovny, kterou chvíli před tím navštívili. Sedli si tedy do svých lavic. Ve třídě bylo ticho, že slyšeli otřesy každého kroku, který kdo na chodbě udělal, protože ostatní spolužáci zřejmě ještě bloudili. Všechny čtyři děti popadly nějakou knihu, co měli po ruce a předstírali, že si čtou. Ve skutečnosti uvažovali o Lordu Voldemortovi. Se zvoněním do třídy vpadl zbytek žáků, kteří cestu nenašli o přestávce. Profesorka Darková udělala docházku a pak začala s výkladem: "Dnes si budeme povídat o bitvě o Bradavice. Roku..." Kami hltala každé její slovo - v bitvě o Bradavice byl i její bratr a byl to on, kdo vyhrál. Učitelka ale očividně její nadšení nesdílela. Mluvila chladně a nezabarveně. Přesně, jako profesor Snape! pomyslela si Kami. Ale najednou byli na konci celé bitvy a o Snapeovi ani zmínka. A přitom on měl na vítězství Bradavic také velký podíl. Když už se profesorka chystala toto učivo zakončit, Kami se neudržela. "A co profesor Snape?" zaptala se, aniž se přihlásila. "Slečno Potterová, pokud máte něco na srdci, ocenila bych, kdybyste se přihlásila a počkala, až vás vyvolám. Srážím Drakobiji jeden bod," řekla profesorka Darková. Kami se ale nevzdala. Zdvihla ruku až kdo ví kam a čekala, až ji profesorka vyvolá. A tak to udělala. "Ano, Kami?" vzdechla. "A co profesor Snape? Na bitvě o Bradavice se také podílel, stál by aspoň za zmínku." "O profesoru Snapeovi mluvit NEBUDEME!" štěkla učitelka. "Ale proč? Vy jste ho neměla ráda, nebo co?" divila se Kami. "Řekla jsem, že o něm nebudeme mluvit," procedila učitelka mezi zuby. Kami se přesto nedala odbýt. "Tak mi prozraďte , proč? Bez něj by Harry nevěděl, že musí zemřít." "TAK DOST!!!" křikla učitelka. "To stačí slečno Potterová. Po této hodině se sejdeme u mě v kabinetu." Od té chvíle už Kami ani nepípla. Po zvonění vstala a s Marianem, Eveline a Solarem se vydala ke kabinetu. Našla ho nějak podivně rychle. "Vážně nechceš, abychom tam šli s tebou?" ptala se Eveline. "Ne, měla bych tam jít sama," prohlásila Kami. Zaklepala a její kamárádi se s přáním štěstí vytratili na další hodinu. Profesorka Darková otevřela. "Vida, Potterová. Tak jste přišla," řekla a gestem ruky naznačila, aby šla dál. A tak Kami šla. Na jazyku ji stále svrběla ta stejná otázka. Když profesorka dlouho mlčela, tak už to nevydrzěla. "Paní profesorko, chci to vědět! Proč o Snapeovi nechcete mluvit? Nemáte ho ráda? Nepřipadá vám, že se dostatečně prosadil? Nebo je to proto, že zemřel v podstatě jen kvůli tomu, aby pán zla získal oddanost bezové hůlky? Což se nakonec stejně nepovedlo..." "SEVERUS SNAPE BYL MŮJ MLADŠÍ BRATR!" vykřikla profesorka Darková. Kami jen vytřeštila oči. "B-bratr? Severus Snape měl starší sestru?" divila se Kami. "Tomu se mi nechce věřit. Byl tak chladný... tak nepříjemný... že snad ani nemohl mít rodinu." "Ale on nebyl vždy takový," řekla učitelka. "Byl tak miloučký, když jsme byli děti. Byly mi tři roky, když se Severus narodil a už tehdy jsem věděla, že to bude můj nejoblíbenější bratr, i kdybych měla tisíce dalších. Byli jsme nerozlučná dvojka. Tady až do dne, kdy mi přišel dopis z Bradavic. Od té chvíle jsme se od sebe dost vzdálili. A když jsem do Bradavic nastoupila, psal mi snad každé tři dny. Celé prázdniny jsme vždy trávili spolu. Až pak ten rok, co mu bylo jedenáct... zkoušela jsem si doma kouzelné formulky a Severus šel ven sám. A tam potkal vaši matku. Bylo mi jasné, že tím dnem naše společné hry definitivně končí. Ale Severus byl šťastný a to bylo hlavní. V září šli oba do Bradavic. Severus mi cestou na nádraží neustále říkal, jak by rád, aby se oba dostali do stejné koleje. To vše přestalo, jakmile zahlédl Lily. Místo, aby si povídal se mnou, mluvil radši s ní. Dal jí přede mnou přednost. Ale byl šťastný. Nevadilomi, že mě napůl ignoroval, hlavně, že byl šťastný. Jeho první zklamání v Bradavicích přišlouž ten den, kdy jsme přijeli. To protože on šel do Zmijozelu a Lily šla do Nebelvíru. A tam taky potkala Jamese Pottera. Chtěl být milý, ale James byl byl k němu hrubý. Přesto však Severus dělal, co mohl, aby byla Lily veselá. Ale James to všechno kazil. Nevím, kdy se to zlomilo a James začal být na Lily hodný, ale stalo se. James se dočista změnil. Byl hodný, ale Severuse rád neměl. Prostě se... neměli rádi. Ovšem Lily Jamese ano. Tak nějak se to zvrtlo a... James a Lily se dali dohromady. A Severus začal být chladný. Odmítal mou pomoc, prakticky mě ignoroval. Ale tentokrát už mi to vadilo. Byl smutný. Avšak přesto se s ním stále čas od času dalo mluvit. Dokonce i když se James a Lily vzali, byl ještě docela v pořádku. Teda, tehdy jsem si to nemyslela, ale teď vím, že byl. Vše dovršilo v den, kdy Lily zemřela. To ho naprosto zničilo. Kdykoliv jsem někam přišla, on odešel. Vyhýbal se mi, jen zřídkakdy mi řekl jménem. Už to nebyl můj bráška Severus, jakého jsem znala. A protože jsem si nechtěla připomínat vše to, co Severuse změnilo, tak jsme dnes o něm nemluvili." Chvíli bylo ticho. Až ho Kami prolomila. "Nemějte to mamce za zlé. To, že si vzala tátu a ne Severuse." "Za lásku nezle obviňovat, Kami," opáčila učitekla. Zase bylo ticho... "...Já vím, jaké to je," řekla nakonec Kami. "Co?" "Já vím, jaké to je, když vás vlastní bratr ignoruje. Já sama mám bratra, který by klidně popřel mou existenci, kdyby se ho někdo zeptal. Chápu, že to není totéž, co prožíváte vy (nebo jste prožívala), ale stále s vámi jistý druh tohoto pocitu sdílím." Učitelka k ní pohlédla s vlídným úsměvem, který Kami velmi překvapil. "My dvě si budeme rozumět," prohlásila profesorka. "Mám ještě jednu otázku," řekla Kami po další chvilce ticha. "Jestli jste Snapeova sestra, tak proč se jmenujete Darková?" "Za těch pár desítek let jsem si stihla najít manžela. Zemřel během bitvy o Bradavice." Zase bylo ticho. "Asi bych měla jít, paní profesorko," protrhla Kami opět ticho. "Mimo vyučování jsem pro tebe Iris, Kami," usmála se znovu profesorka. Kamiina tvář zářila jako sluníčko. "V-vážně?" zakoktala k tomu. "Ano. Myslím, že mi dvě bychom měly držet spolu," opáčila profesorka. "A těď už běž," dodala, "ať nepříjdeš pozdě na hodinu. A buď opatrná. Nechceme přece, abys snad měla jizvy dvě." Spiklenecky na Kami mrkla a usmála se. Kami jí úsměv oplatila a vyklouzla ze dveří.
