Jak se vám líbí nový design? Mě děsně moc :D!! Zabral mi asi hodinu a půl. Jo, a, musíte mě pochválit - tato básnička způsobila, že tady konečně máte rubriku " Moje básničky". Potlesk, prosím *sarkastické tleskání*. Dobře, není to nic, co by průměrný člověk nezvládl, ale tady je nutno dodat, že já nejsem průměrný člověk. A teď k básničce: Nedávno jsem byla donucena přečíst si sbírku básní, Kytici. No, pak jsem nemohla spát (aneb slabší povaha XD). A protože jsme měli pak tu Kytici nějak stručně popsat (OK mě se to prostě stručně nepovedlo!), tak jsem to udělala formou básničky (nakonec jsem zjistila, že jsme měli popsat jen Dceřinu kletbu. To naštve). Tahle básnička je vlastně jen můj názor na tohle uznávané dílo, pokud se váš názor liší, tak jste nejspíš normální člověk :D (Upozorňuji, že v reálu mi to zabralo čtyři A4 stránky, takže je to fakt dlouhééé).
Kytice
Nedávno byl mi úkol zadán,
z občanky tuším bylo to.
Tudíž jsem vyndala sluchátka z uší
a vrhla se do čtení naplno.
Po chvíli zachvátil mne strach,
co bylo v těch třinácti baladách.
První - Kytice tolik strach nenahání.
O mateřídoušce bylo to povídání.
Jak porostla jisté matky hrob
a matka se květinou stala.
Dítka její smutná nezůstala.
Druhá - Poklad už trochu horší byla.
Jak matka ve skále pro zlato dítě zapomněla.
Třetí - Svatební košile
byla zase o mrtvole.
Jak mrtvý muž šel za svou milou
a odvedl jí na hřbitov.
Kde zjistila ona pravdu celou
a schovala se v márnici.
Nemrtvý k mrtvému mluví:
"Dej pryč prosím tu petlici."
Dívka však kletbu odvrátila
a v motlitbách skryla své obavy.
Utekla a v bezpečí byla,
ale mě už to nebaví.
Ve čtvrté - Polednici
křičelo malé dítě
matka křik mu oplácela,
náhle dvěře otevřela
a za nimi Polednice!
Děťátko k sobě strachy tiskla,
děťátko rozrušeně výská.
Jeho křik netrvá dlouho,
tisknula ho příliš mnoho.
A pak - Zlatý kolovrat,
to zas bude nějaký zvrat -
pomyslí si každý, každá.
A já říkám: "Máte pravdu."
Zase další vražda!
Závistivá dívka zabila svou sestru.
Její tělo schovala do temného hvozdu.
Šťastně s milým své sestry žila,
potom se ale prozradila.
Název další balady - Štědrý den,
zní poněkud klidně.
Celkem jsem se těšila,
dopadlo to bídně.
Dvě dívky držely se tradice,
k půlnoci koukly do vody,
jedna šťastná, druhá smutná,
spatřily své osudy,
Šestá báseň - Holoubek,
hned další dvě smrti.
Žena si muže otrávila,
znova se vdala,
vinu svou neunesla -
a tak se utopila.
A pak je tu balada
Záhořovo lože.
Na tu můžu říct snad jen:
"Dobrý pane bože!"
Zloděj potkal poutníka, kterého chtěl zabít,
místop toho dal mu úkol
za Satanem zajít.
A jako vždy na konci
zloděj i poutník zemřou,
přestávám mít v Kytici
tu oblibu velkou.
Báseň Vodník,
toje horor, povím vám.
Dívka klidně prala prádlo
*žbluňk* A byla ta tam.
Vodník pod vodu jí stáhl,
a za ženu si ji vzal.
Žili spolu dlouhou dobu
a vodník jí syna dal.
Dívka navštívila matku,
ta nechtěla jí pustit zpět.
Vodník snahou přilákat ji,
zničil pro ni celý svět.
A pak Vrba tady byla,
báseň, jež mě překvapila.
Žena, půlku duše ve vrbě,
muž chová nenávist sám v sobě,
Vrbu podťal, ženu zabil,
syna zrodil, vychoval.
A ten u nově vzrostlé vrby,
velice rád si hrál.
Pak tu byla Lilie,
tenhle úkol mě snad zabije!
Na hrobu v lese vyrostla kytka,
uviděl ji tak hradní pán,
vzal si jí, ta mu dala synka,
skoro jak v pohádce, řeknu vám.
Matka muže však žárlila
a tak kytku i syna zabila.
Potom přišla Dceřina kletba,
matka dítě zrodila.
Nebyla ale s nikým vdaná
a proto ho zabila.
Zabila to holoubátko,
malinké a nevinné,
matce kletbu zanechala,
že jí špatně vychovala.
Sama žila jenom krátce,
zabila se na oprátce.
Nakonec přišla Věštkyně,
co Libuši Přemysla věští.
A hele - báseň skončila.
Uf, mám to ale štěstí.
Noc nočních můr
byla ta dnešní,
každou hodinu jsem se vzbudila.
Ráno za oknem na mě vykoukl deštník,
do školy jsem vyrazila.
Až se mě příště budeš ptát,
co ke svému svátku si budu přát,
řeknu s úsměvem na líci:
"Čokoládu a nebo báseň.
Vše, jenom ne kytici."...
