Vyděšeně jsem kopla do dveří a tím je otevřela dokořán. "J-jak jste zjistil, co tu děláme?!" vyjekla jsem. "Nekřič! Potřebuji klid, Shoti!" okřikl mě. Neměla jsem slov. Jen jsem tam stála s čelistí až někde u podlahy. Mé sestry stejně tak. V tom překvapení mi vypadl z tlamy provaz a protože Haraka byl před Hojou a Barafu ho nemohl vidět, rozeběhl se k bráně. "Chytím ho!" zavolal na nás Nyati. Chňapnul po provaze a uvázal ho k jednomu sloupu. Barafu začal okamžitě usilovat o uvolnění. Tahal za provaz, ale bylo to zbytečné. "Ztratil duši, co? Udělejme s tím něco." řekl zase Nyati. "J-jak sakra můžete..." nedořekla Matiti. "Jasnovidectví, telepatie a podobně." řekl s naprostím klidem Nyati. "Chcete něco vědět o Stromu duší, že?" odvedl téma zas někam úplně jinam. "Chceme vědět hlavně, jestli se dá duše od Stromu duší získat zpět." řekla Matiti. Je bez diskuzí nejukecanější :). "Jde, ale není to snadné." řekl Nyati. "Musíte překonat rokli Bonde. Dříve přes ní vedl most. Dnes jsou tam jen zbytky. Strom duší vám dá Barafuovu duši, výměnou za magii temných, kterou máte v těch korunkách. Strom se vrátí k životu a nebude krást duše. Jak prosté." usmál se Nyati. "Chápu správně, že máme jít ke Stromu duší, vrátit mu magii a on dá Barafuovi duši?" ujišťovala se Hoja. "Ano, ano." usmál se Nyati a vypadal tak trochu natěšeně. "Víte klisničky a hřebečku, něco vám prozradím. Strom duší vzal duši i mé rodině. Manželce a synovi. Už dlouhé roky nestárnou, jen stojí v mé alchymistické dílně, kde o duši přišli. Ale teď jste tu vy! A vy vrátíte Stromu duší život a on zase vrátí všechny duše!" málem výskal radostí. "Tak pojďme! Když vyrazíme teď, budeme do soumraku zpátky." pobízel nás Haraka. "Na brzkou shledanou!" zvolal na nás Nyati. Rychle jsme v běhu odpověděli a už jsme se řítili tryskem k rokli Bonde. Haraka, který běžel v čele prudce zastavil až na samém kraji. "Nyati říkal něco o zbytcích mostu. Pojďme je najít!" navrhla jsem. Hoja se jednou rozhlédla a hned zvolala: "Mám to!!" Vzápětí jsem spatřila rozpadlé cosi, co připomínalo most. Šli jsme blíž. "Když trošku zapojím fantazii tak to jako most trošilililinku vypadá..." řekla Matiti a nejistě šlápla na most aby zjistila zda je dost pevný. "No co. Ovládám teleportační kouzla, kdyby něco." řekla a vydala se, teď už typicky sebejistě na most. Přeskočila mezeru, kterou uprostřed mostu vykousal zub času. Hladce přistála na druhé straně a zajásala: "Je to bezpečné!!!" Po ní vykročil na most Haraka a po něm já. Hoja šla na konec. Vstupila na most. Pomalu se blížila k mezeře uprostřed. A najednou - křup, křach, bum. Most se začal rozpadat. Než se Hoja stačila pohnout, most se zřítil. Hoja s křikem pomalu mizela v hloubce rokle.
Žádné komentáře:
Okomentovat